Tisková zpráva: Uvedení nového uměleckého směru „Volarismus“

Česká republika – Nový výtvarný směr, nazvaný jako volarismus, který se zrodil v malebném prostředí města Volary a jeho okolí, byl oficiálně představen veřejnosti. Tento směr vznikl přirozeně a svobodně během pravidelně pořádaných Výtvarných Workshopů Volary, které se konají od roku 2015 a dnes představují významnou kulturní událost s mezinárodní účastí.

Volarismus čerpá inspiraci z bohaté historie a nádherné přírody Šumavy, což umělcům poskytuje unikátní atmosféru pro tvorbu. Tento směr zdůrazňuje individualitu a originalitu, volnost vyjádření a právo na osobní přesvědčení. Volaristé se snaží propojovat umělce napříč Evropou a využívají výtvarné umění jako prostředek k překonávání jazykových bariér a kultivaci vzájemného porozumění.

Volarismus byl veřejně uznán po prvním použití tohoto termínu Jaroslavem Pulkrábkem na sociálních sítích. Následně zazněl v Jihočeské televizi během rozhovoru s Vítem Pavlíkem, organizátorem workshopu a ředitelem ZUŠ Volary. Pojem Volarismus dále převzala italská televize. Volarismus byl představen dokonce i v Bruselu, na půdě Evropského parlamentu. Termín rychle získával na popularitě a byl přijat i mezinárodními médii, což dokládá jeho rostoucí vliv v uměleckém světě.

Zakládající členové volarismu, jsou Cecilia Chiavistelli, Lenka Sárová Malíská,  Teodor Buzu, Michal Dubnický, , Pavel Klíma, Vít V. Pavlík, Vasile Sarca. Manifest Volarismu byl podepsán dne 28. 7. 2023 ve Volarech. Tento dokument je důležitým krokem k formálnímu uznání a definici tohoto uměleckého směru.


Výstavy spojené s volarismem, Extra nove Volarismus v Italském Pratu, Imprunetě a Poggibonsi, nebo  například Extempore v Moldavsku, podtrhly mezinárodní přitažlivost tohoto směru a zdůraznily jeho význam pro kulturní dialog. Úspěch těchto akcí potvrzuje, že Volary se staly důstojným zázemím pro tento dynamicky se rozvíjející umělecký směr.

Manifest volarismu

Manifest volarismu byl podepsán 28. 7. 2023 ve Volarech. Autorem textu Manifestu volarismu je Jiří Karpowicz. Zakládajícími členy jsou Teodor Buzu, Michal Dubnický, Cecilia Chiavistelli, Pavel Klíma, Vít V. Pavlík, Vasile Sarca, Lenka Sárová Malíská.

Volarismus

Gabreta-Bavorský les-Šumava. Pohoří staré jako sám čas. Orogén vyzdvižený nad okolní krajinu hercynským vrásněním před třemi sty padesáti miliony let. Moldanubikum tvořené žulou, rulou a svory. Prvohorní masiv tvořící jedno z nejstarších pohoří Evropy. Sto devadesát kilometrů dlouhý pás kopců a hor jako hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Oblast ledovcových a rašelinných jezer. Do tvrdé žuly si nespoutané řeky razí cestu a zanechávají za sebou kaňonovitá údolí. Z půdy vyrůstají po tisíciletí smrkové a bukové pralesy. A prvotní hybatel požehnal šumavská vodstva vydrou, lesy rysem a nebe orlem.

Pak do krajiny přišel člověk. Rozvaliny keltských oppid, stavěných na místech stěží dostupných, připomínají přítomnost tajemného indoevropského etnika. Šumava se jako Gabreta objevila v mapách Ptolemaia Alexandrijského i v mapách Strabónových. Rozpad Římské říše a stěhování národů uvrhl Evropu do etapy zahalené temnotou. Translatio imperii bylo porušeno a začalo období konsolidace středověkých státních útvarů. A až tehdy se Šumava začíná plnit lidmi. Německá kolonizace dala během vrcholného středověku vzniknout mnoha sídlům. Na systému obchodních cest z Čech do Bavor takto vznikly i Volary. To město je jako květ rozevírající se v krajině. Lístky tohoto květu jsou okolní vysoké hory a nektáriem je svatokateřinský chrám stojící v samém středu obce.

Toť místo, odkud čerpáme inspiraci. Toť místo, které sytí naší imaginaci. Zde se zrodilo nové umělecké hnutí. Podle místa vzniku ho budeme hrdě nazývat volarismem. A tento text je jeho manifestem.

Potřeba vzniku umělecké skupiny mezi námi začala sílit na akci s názvem Výtvarný workshop Volary. Už od roku 2015 se my, malíři, grafici, sochaři i fotografové scházíme ve Volarech, abychom společně i každý zvlášť tvořili. Díky podpoře představitelů města můžeme ke své práci využívat budovu bývalé školy a po celých sedm prázdninových dní je nám umožněno plně se věnovat tvůrčí práci. Každý rok jedno své dílo předáme, jako vyjádření díků, městu. A tak vzniká ve Volarech sbírka umění, která bude jednou reprezentovat toto sebevědomé a uměnímilovné město.

Volarismus nechce diskutovat o efemérních uměnovědných pojmech. Nechce se utápět v akademických rozpravách odtržených od tvorby.  My volaristé nechceme prázdné deklarace. Práce bude naší nejjasnější deklarací. Pro volarismus je stěžejní originalita každého umělce, který je s naší skupinou spojen. Ve svém středu chceme umělce originální. Umělce s nekonečnou představivostí. Nechceme diletanty a eklektiky, pro které je moderní to, co je v módě. Nechceme napodobitele, imitátory či kopisty. Nechceme v dílech našich umělců ozvuky cizích tónů ani reminiscence na uskutečněné. To, co chceme a co prosazujeme, je individualita. Ceníme si konkrétního jedince více, než abstraktní hromady. Zasazujeme se za právo mít své přesvědčení, za volnost stylu, za právo na osobitost.

Dalším cílem volaristů je snaha o propojování umělců napříč Evropou. Neznáme národnostních map. Téměř dvě stě let starou koncepci národních států, která zapříčinila dvě světové války, odmítáme. Neznáme ani jazykových map. Naším jediným společným jazykem je jazyk výtvarného umění. A to je jazyk, který slov nepotřebuje. Proto je schopen sdělit takřka vše. Snahu po internacionalitě naplňujeme během Výtvarného workshopu Volary, který již hostil umělce z Čech, Německa, Rakouska i Moldávie. Domníváme se, že jen společnou prací popřeme hranice a dosáhneme vzájemného porozumění.

Jádro naší skupiny tvoří malíři Buzu, Dubnický, Klíma, Pavlík a Sárová-Malíská. V uměleckém výrazu malířů volaristického hnutí nalezneme mnoho společného. Především musíme poukázat na vizuální atraktivitu jejich děl. Někteří dosahují atraktivity výraznou a působivou barevností, jiní upřednostňují barevnost jemnou, pastelovou. Vždy jde ovšem o barevnost kultivovanou. U některých obdivujeme dynamické tahy štětcem, u jiných důkladnou práci při zaplnění plátna barvami. Pro volaristy je typický svěží rukopis a abstrahující tendence. Téměř vždy se snaží o zachycení reality. Avšak často používají prostředky, které stojí mimo způsoby realistického znázornění. Kruciálním inspiračním zdrojem je pro volaristy krajina. Krajina přírodní i antropomorfní. Krajina šumavských hor i emocemi zbrázděná krajina duše. V zorném poli volaristů se však nachází také člověk. Člověk, který byl stvořen jako obraz Boha, a který se svým jednáním neustále přibližuje zatracení. Volarismu nejde v umění o naplňování konceptů. Spíše se soustředí na vyjádření citových pohnutí.

A takto my, členové hnutí volarismu, deklarujeme následující: Volarismus je kolébka naše i hrob náš. Nic pro sebe sama, vše pro volarismus!

                                                                                               Jiří Karpowicz